Kapitola 9 : Výlet do hlubin

10. prosince 2006 v 15:46 | Naja |  HP a Šípy Zla
No takže je tu nová kapča

Promiňte mi, že to tak dlouho trvalo….a nezlobte se za tento design…v brzké době to dám do pořádku!
Je to všem, kteří to čtou a Miss, která byla ochotná mi pomoct (promiň Miss, ale trošku jsem si pohnula a udělala to sama, nezlob se)
Naja

Dalšího dne se Harry probudil hodně časně.Čekal, že v kuchyni nikdo tak brzo nebude, ale zmýlil se.Byla tam Hermiona, která nervózně listovala v nějaké tlusté bichli.
" Co to máš??? " zeptal se, i když předem znal odpověď.
" Ále…něco a oceánech pro kouzelníky.."
" Aha…myslel jsem si to…..Hermiono..můžeš si to ještě rozmyslet.."
" Není co rozmýšlet.."
" Dobře, díky..ale mám podmínku.." umínil si Harry….
" Jakou, Harry ? "slušně Hermiona.
" Budeš mě poslouchat...to jen tak pro jistotu. " oznámil jí.
" Harry...já nevím, abys zas neudělal nějakou blbost.....no dobře...." souhlasila Hermiona.
Za chvíli se na stole objevila snídaně (Harry se v používání své nové moci kapku procvičil…uměl vše i bez hůlky ).
"Vidím, že už umíš používat svou novou moc " ozvalo se z kouta……Brumbál!
"Jo, zkoušel jsem to…Dáte si něco, pane profesore?" nabídl ze slušnosti Harry.
"Neodmítnu šálek čaje." A hned byl na stole čaj .
Jakmile posnídali, řekl jim Brumbál, že už půjdou. Nejdřív by se ale měli prý rozloučit s rodiči.
"Samozřejmě počkáme na ně." Oba dva najednou.
"Není na koho čekat." Řekla Lily, která právě vstoupila do dveří.
James šel za ní a stoupl si vedle Harryho.Všem ostatním se zastavil dech, jen Harrymu a Jamesovi ne, jelikož neviděli to , co ostatní ( jak by mohli? ).
"Opravdu jste k nerozeznání…až na tu jizvu a oči, ty m….." nedopověděla Lily.
"Ty mám po tobě…"dopověděl Harry
"Jo"
" Ale vždyť i Hermiona je vám podobná.Jsme sice dvojčata dvojvaječná (tzn. Dvojčata, které si nejsou podobná), ale to neznamená, že vám budu podobný jen já!Oči po tobě, tati, vlasy míchané a chytrá je po tobě, mami." Při Harryho slovech se Hermiona i Lily červenaly.
"Tak, měli bychom jít." Přerušil rodinné rozjímání Brumbál.Všichni se navzájem poobjímali a rozloučili.Harry se společně s Brumbálem a Hermionou přemístil.Ocitl se u moře. Cítil, jak mu vítr cuchá jeho nepoddajné vlasy a Hermiona cítil to samé, jen Brumbál vytáhl hůlku a začal cosi drmolit.Po chvíli Harrymu i jeho sestře podklouzli nohy a sedli si do písku.Vlastně už neměli nohy, ale ploutve.Trička jim zůstali , ale nohy se jaksi nezachovaly.Ploutve byly krásně zlaté a rozhodně lepší než žaberník, protože vydrželi nekonečně dlouho.Hermiona Kamsi zmizela, Harrymu neznámo kam.Ozvalo se však její volání z moře.Instinktivně otočil hlavu a uviděl ji.Rozloučil se s Brumbálem ( ten mu dal ještě mapu z ledu, aby nezabloudili ) a hupsl do vody za ségrou.Bylo to skvělé.Voda byla příjemně teplá, ale nejlepší bylo, že mohli pod vodou mluvit.
"Tak kam máme podle vody plavat?" zkoušela si řeč pod vodou Hermiona.
"Daleko, ne dělám si srandu.Máme plavat na sever. No jo, ale jak poznat, kde je sever? Kdybychom tak měli kompas" a na ruce se mu objevil kompas.Wow!
"Sakra Harry, jak to pořád děláš" mručela Hermiona.
"Nevím, plavme."
Plavali dlouho, hodně dlouho.Harrymu to dokonce připadalo jako několik dní! Ale uviděli něco zlatého, velkého, ale především kouzelně krásného.Byl to ten hrad - ATLANTIKA.Připlavala k nim žena se stejně dlouhou ploutví jako oni.
"Jmenuji se Elune.Dovedu vás k Šípu zla.Následujte mě." A tak ji následovali.Zanedlouho uviděli něco jako minové pole.Elune se zastavila.
"Tímhle polem projde jenom Štít požehnání.Počkám tady na Vás." sdělila jim.
" Jo" odpověděl Harry a vyčaroval Štít Požehnání.S Hermionou záhadným polem proplul.
Někde uprostřed uviděl Šíp Zla.Vypadal hrozně.Černý šíp, ze kterého se zeleně kouřilo.
Chtěl ho vzít, ale jakmile se ho dotkl, dlaň se mu ošklivě popálila.
"Au" vyjekl bolestí, bylo to příšerné.
"Harry!" lekla se Hermiona a vzápětí si pomyslela ,nějak se musí vzít, a popadla Šíp - nepopálil ji.Pak z pole rychle vyplavali, rozloučili se s Elune a přemístili se na pevninu.
"Harry umíš vyčarovat kompas, tak nás zbav těch ploutví !" hysteričila Hermiona.
Harryho ještě pořád ta ruka bolela, ale splnil to.Znovu byli normálně oblečení a stáli.Hermiona pořád držela v ruce Šíp Zla, což on obdivoval, nicméně po proměně na člověka ruka trochu povolila.
"Co budeme dělat?" chtěla se nechat informovat Hermiona.
"Něco zkusím, chyť se mě, ale za zdravou ruku, prosím" navrhl jí.
"Dobře"
Prásk a byli v Godrikově dole 22 - v jejich domě.
"Harry? To není možné!Sem se nedá přemisťovat!Je to tu chráněné stejně jako v Bradavicích!"
Harry ale její připomínku ignoroval.Všiml si jejich kalendáře, což ho ohromilo.
"Jakože tu nikdo není?" na to zase Hermiona.
"To je asi tím, že je leden a to znamená škola.Pod tou vodou to trochu rychleji utíká, no.Co bude dál?"
"No, mám nápad.Když jsi se dokázal přemístit sem, dokážeš to i do Bradavic!!"
"Myslíš? Tak já to teda zkusím…" a PRÁSK!
Dokázal to! Byl v Nebelvírské společenské místnosti!Čekalo je tam ale pěkně hnusné překvapení!Uviděli Rona, jak se objímá a líbá s Levandulí.Chvíli na ně civěli s otevřenou pusou, ale pak Hermiona upustila Šíp Zla a zamířila k dívčím ložnicím.Samozřejmě se slzami.Ron si KONEČNĚ všiml, že tam je ( i toho, že Hermiona utekla ) a odstrčil Levanduli, která rychle vyběhla obrazem ven.Harry však neodešel.Chtěl si to s LONÁNKEM pořádně vyříkat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám má povídka?

Ano 92.2% (236)
Ne 7.8% (20)

Aktuální články

Reklama