Kapitola 17 : Konečně aspoň jeden normální den

1. ledna 2007 v 12:26 | Naja |  HP a Šípy Zla
Tak další, teď jsem pár dní nemohla na net a teď máte za to kapitolku delší!
A mám dotaz: byli byste radši, kdyby měl teďka Harry pár normálních dnů nebo dobrodružství a spíš nebezpečí s Voldemortem a Smrtijedy?? To nutně potřebuji vědět, tak to napište do komentů!! A chtěla bych to opět věnovat Flave, protože mi přesunula (když já jsem nemohla) z archivu do rubriky Šípy Zla 11 kapitolu, abyste věděli, že jsem ji nezapomněla!! Příjemné čtení přeji!!

Nepoležel !!!Madam Pomfreyová mu dala ruku do obvazů a pustila ho.Zamířil s Herm a Ginny ke kabinetu lektvarů a obrany proti černé magii.
"Hermiono, já chci naše vidět, ale opravdu je to teď nutné??? Já jen, že jsem …"
"Harry!Pojď, jsi jen trochu rozrušený, to je vše." Harry chtěl proti tomu něco namítnou, ale to už Herm zaklepala a otevřela dveře.Lily s Jamesem zrovna opravovali nějaké úkoly či testy.
"Harry!!" vykřikla Lily a hned ho objala. ( chudák Harry , tolik objímání ).
"Mami, udusíš mě."
"Jo, jasně, zlato."
"Tak už jsi zpět." Nadhodil malinko přísný tón James.
"Zlobíte se na mě?"
"Ne… samozřejmě,že ne.Zachoval jsi se dobře, ale myslím si, že jsi měl zůstat a postavit se tomu jako Harry Potter.Neříkám, že kdybys tu zůstal, tak by se nevrátil, protože si myslím, že by si tě přemístili tak jako tak, ale my tady jsme všichni s tebou a je zbytečné utíkat.Vždy ti pomůžeme a budeme s tebou bojovat i kdyby nás to stálo život."
Harry se nezmohl na nic jiného než : "Díky, tati " tolik ho to dostalo.Nikdy nepoznal, jak je jeho táta správný, hodný a taky nadaný.A teď se mu ta možnost naskytla a on byl neuvěřitelně šťastný.
Potom, co ho pořád ujišťovali (nemuseli, chtěli), že ho nikdy neopustí, s mladými odešel do společenky.Rychle ji prošel do svého pokoje.Sem tam slyšel něco jako : je zpět… co se mu stalo s rukou???....to se s námi ani nepozdraví.. no a???hlavně že je zpět…. Ale on chodí s Weasleyovou… to nevadí…, ale ignoroval to.O Ginny se bát nemusel, má řetízek a na to, že si o něm povídají nějaké puberťačky, byl zvyklý.Letmo zahlédl prázdnou Deanovu postel a šel si lehnout.Někdy uprostřed noci uslyšel : " Harry, vzbuď, dělej…Harry!" to už se probudil a zjistil, že ho budil Ron.
"Co se stalo?" zeptal se ho.
"Podívej se na tvou ruku" a Harry se podíval.Jedno ruka mu zářila a uzdravovala tu druhou. Přesněji řečeno tu tržnou ránu.Obvazy byli pryč.Překvapením otevřel ústa.
"Rone, řízni se."
"Cože????"
"Řízni se."a Ron se neochotně pořezal nožíkem, který mu Harry podal.Ruka už Harrym přestala svítit a on ji položil Ronovi na ránu.Ruka začala zase zářit a Ronova rána byla uzdravená stejně jako před chvílí jeho ruka.
"Wow!!!" vřískl obdivně Ron, ale Harry se zatvářil kysele.
"Kolikrát ještě zjistím, že umím něco o čem nevím!!!To je k zbláznění!!" zase si lehnul.Pak zase slyšel mluvení ledového , jemu až přespříliš známého hlasu.: "Vrátím se, vrátím se!!" a to slyšel celou noc.Pořádně se ani nevyspal a ráno byl unavený.
Zkusil použít svou moc na dočerpání energie, ale nepovedlo se mu to.Na to jeho moc neslouží. ,Ach jo, povzdechl si a s kruhy pod očima sešel do společenky.
"Harry je ti něco???" zeptali se ho Ron a Herm najednou.
"Ne, jen jsem se pořádně nevyspal.Celou noc mluvil"
"To jako Voldemort???"
"Jo."
"S tím se musí něco udělat"
"To nejde, nitrobrana na to nefunguje.Nechcete jít na snídani???"
"Ale jo" a sešli na snídani.Asi v polovině snídaně se mu zase ozvalo v hlavě :Vrátím se. Zachrčel, protože už ho to doopravdy unavovalo.Ron a Herm se ho ihned začali vyptávat, co se stalo, a on jim to popravdě řekl.Jenom ho hrozně štvalo, že se o něj tak starají.Jako by ho nemohli nechat pár kroků ujít samotného.Teď si až přespříliš zvykl na samotu a ač to nechtěl přiznat, vyhovovalo mu to.Rád brouzdal po přírodě, po tom neuvěřitelném kouzlu světa plných nevšedních krás, ale taky radosti a hlavně života.
Teď to zase všechno opustil a jemu se stýskalo.Byl rád ve škole , ale tamten život si svým způsobem zamiloval.Po snídani měli přeměňování.Konečně aspoň jeden normální den.Měnili zase sebe.Harry pokročil tak daleko, že se přeměnil na úplně jiného člověka. Zkusil se přeměnit v Rona a pak ho nesmírně potěšil Ronův šok, že vidí sebe,i když tam není.Po přeměňování měli Péči o kouzelné tvory.Jakmile sešli k Hagridovi, uviděli u jeho chajdy stát podivného tvora.Byl velký asi jako pes ale vypadal jako směsice slepice s drakem.Hagrid vyšel z hájovny i se Siriusem.
"Tak děcka, tohle to je jeden ze zvířat, kterým se říká Zanci.Kdo ví, čím je užitečný?"
Ruku zvedla Herm a Hagrid ji vyvolal.
"Zanec žije pod zemí a je užitečný tím, že kypří půdu.Nejvíc nám ale prospívají jeho drápy, protože se používají do lektvaru, který napomáhá vrácení energie do lidského těla. Tento lektvar se však nesmí použít nikdy jindy než přesně ve dvanáct hodin, tedy v poledne." Bleskurychle vychrlila Herm, že ostatní málem nestíhali.
"20 bodů pro Nebelvír.Skvěle řečeno.Tak a teď vám ukážeme jak si dělá obydlí a jaký význam má pro kypření půdy." Byla to skvělá hodina.Herm ho i stačila poučit, že tenhle zvláštní typ tvora bude i na zkouškách OVCE, které se nenávratně blíží.
"Herm, kam vlastně chceš jít po OVCích??" zeptal se jí.
"No, přemýšlela jsem, že bych šla s vámi na bystrozorku, protože bych to bez vás nevydržela, ale …"
"Herm, to je skvělý nápad." Řekl rychle, protože nechtěl, aby dořekla, že se rozhoduje ještě o ničem jiném. Chtěl, aby šla s ním.Vždyť on by to bez svého dvojčátka asi taky dlouho nevydržel.
"Harry???A co ten primusský odznak ??" využil povídání Ron.
"Ten si nech.Myslím, že ty budeš o primusské povinnosti dbát více než já."
"A nebude ti to líto, když byl i tvůj taťka primusem???"
"Ne, ty jsi můj nejlepší kamarád, jakého jsem kdy měl, takže to dělám jako obyčejný kamarád.Ne jako Harry Potter."
"Ty jsi taky ten nejlepší kamarád.Jen mě mrzí, že jsem ti ve čtvrtém ročníku nevěřil."
"To už je přece dávno za námi."
"Díky Harry." A Ron byl strašně rád, že mu to pořád nepředhazuje, což by udělal kterýkoli jiný kamarád.
Po hodině šli na oběd ( obě hodiny byli dvouhodinovky ), kde se potkal i s Ginny.
"Tak co Harry, jak probíhá tvůj po dlouhé době normální den??" zeptala se ho a políbila ho ( Ron opět nechtěl zůstat pozadu, takže si to dokážete představit.mlask =P).
"Ale jo, jde to."
"Počkej, to nic jiného neřekneš??"
"Jsem rád, že je to tak jak to je ( Ginny svraštila obočí, načež Harry pokračoval ) a hlavně jsem rád, že jsem tu s tebou." Čímž zřejmě uspokojil myšlenky své milované.
Pak zase svraštili obočí Ron s Herm a Harry dodal : "A s vámi," a následoval oběd.
Po obědě už měli jenom bylinkářství.To se nějak dalo přežít a Herm ještě na hodinu odběhla na věštění z čísel.To si nechali Harry s Ronem líbit.Když tu nebyla Herm, mohli si zahrát kouzelnické šach bez jejího komandování, že má jít dělat úkoly. Když se však Herm vrátila z věštění, Harryho a Rona ve společence nenašla.Prozkoumala místa, kde by se mohli nacházet a nenašla je (pozn. Že by se ztratili???).Tak si řekla, že se snad objeví a šla do knihovny.Cestou myslela na to, jestli je někdy z Fénixova řádu povolají taky o tom, že tam vlastně ještě není Harry.Došla do knihovny, vzala si svou oblíbenou knížku a sedla si na židli u malého stolku.
"Ahoj Herm, co tak pozdě??" Herm nadskočila.Byl tam Ron a Harry a u samého stolku.Jak to, že si jich nevšimla??
"Byla jsi začtená do knížky!" odpověděl Harry.
"Cože???"
"Podle mého názoru myslíš na to, že jsi si nás nevšimla."
"Ano, ó vševědoucí." A následovala vlna smíchu.
"A jak to, že jste v knihovně??"
"Čekáme na tebe, třeba by jsme ti mohli pomoct s úkoly.Víš,my už je máme hotové."
"Vážně???Tak do toho vy bando líná!!" a až do večeře byli v knihovně.Harry si tam vybral knížku Kouzla pro mocné čaroděje všech dob (možná se mu bude hodit pár kouzel), Ron Famfrpál moderní doby (byli tam i Harry a Ron jako hráči z Bradavic ještě s několika jinými žáky z jiných kolejí, Harry je taky prý nejlepší chytač na světě) a Hermiona zůstala tradičně u nějakých tlustých bichlí typu : "Bradavické zvyky (musí vědět, ne??), Lektvary pro odborníky (Herm to v lektvarech obzvlášť dobře šlo) a podobně.Docela je to bavilo, i Rona a Harryho (že by konečně po sedmi letech?). Na večeři měli opět nějaké ty toasty a společně, ještě s Ginny, odešli do společenky. Tam si vybrali pohodlná místa.
"Harry, kde jste vlastně byli celé odpoledne??" musela vědět Ginny.
"V knihovně?"
"Ty a v knihovně??Dobrovolně??A celé odpoledne??Nemáš horečku??"
" Ha ha."
Asi po půl hodině, kdy si s přáteli dobře bavil se k nim "seběhli nebelvírské holky" a žadonili o autogram a pár otázek.Prostě a jednoduše : byly do něj zakoukané!
"Okamžitě běžte pryč nebo vás zakleji tím nejhorším zaklínadlem, co znám!!A to jich znám hodně!!!" vyjela na ně Ginny a holky vystrašeně odcupitali pryč.Harry Ginny políbil a rozesmál se.
"Čemu se směješ??" Ginny.
"Když mě se tak strašně líbí, jak žárlíš." Uculil se Harry.Najednou už nechtěl být sám.Pochopil tátova slova.Tady má přátele a je zbytečné utíkat.Vždycky mu pomohou ( jako právě teď ) a on je má za to všechno rád.Ginny je navíc jeho dívka a miluje ji tak, že by za ni položil i život.Pochopil vše.I to jak jsou pro něj důležité celé Bradavice, každý kout třeba i každá kniha, kterou si přečte.A jak těžko se mu bude odtud za necelý půlrok odcházet.Tohle pro něj byl jediný domov, který měl( když žil u Dursleyů, teď už má v Godrikově dole).Zatím se ale dobře bavil a nechtěl to měnit.Povídali si o všem možném ( Ginny třeba vyzvídala, jestli by si ji někdy v budoucnu vzal, jestli to vážně myslí vážně, co myslíte, že jí na to odpověděl?To je přece jasné: ano!!) až dlouho do noci a ani si to neuvědomili, ale usnuli ve křeslech.Ginnina hlava byla opřená o Harryho rameno a ta Herm zase o Ronovo.O čem se jim asi zdá??(Dobrou noc naše čtverko)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama