Kapitola 21 : Zbývající schopnosti

8. února 2007 v 15:23 | Naja |  HP a Šípy Zla
Další , Naja

Asi v půli cesty si uvědomil, že nezná heslo.Po chvilce přemýšlení mu (konečně) docvaklo, že se může přemístit.Ale radši jen za chrliče, sám Brumbál ho učil, že je neslušné objevit se přímo někde u někoho.Minule to sice prominul, ale teď to radši udělá takto.Přemístil se a zaklepal.
"Dále," ozvalo se.Harry vstoupil.
"Á Harry, čekal jsem, že přijdeš.Nejspíš se chceš zeptat co a jak, že?" přivítal jej Brumbál.
"J Jo," vykoktal Harry zmaten Brumbálovým přehnaně laskavým tónem.
"Budu k tobě upřímný.Situace je vážná.Jak knihy, tak ten dědic.Zatím se nám ani tím nejmenším náznakem nepodařilo zjistit, kdo to je.Ty knihy jsou však vážnější.Jediná výhoda je ta, že víme jak je napsala a jak se všechno dozvěděla.Mám namysli tu spisovatelku.Vnikla ti do hlavy."
"Cože??" vyjevil své překvapení.
"Ano, Harry, je to tak.A nedá se tomu zabránit ani pomocí nitrobrany.Vnikla ti do hlavy pomocí Voldemorta."
"A jéje."
"Správně řečeno."
"No jo ale k čemu mu to je?Myslím Voldemortovi."
"Podle něj si lidstvo uvědomí, jak je silný a taky se dozví věštbu, což je odradí od toho s ním bojovat.Ale zase se zmýlil.Lidstvo je nedočkavé na tu OPRAVDOVOU poslední bitvu.Chtějí s tebou bojovat, a když říkám opravdovou, myslím tím tu, kdy bude zlo poraženo nadobro."
"A to znamená do posledního Smrtijeda?" Harry.
"Ano, bohužel ano.Kterýkoliv ze Smrtijedů totiž může Smrtijeda vzkřísit.Tentokrát to nemusí být z kostí otce, masa služebníka.Stačí krev a nemusí to být z tvé krve.Může to být z krve i toho nejslabšího nepřítele.Tvou krev by získal až bude zpět."
"A jak to víte??"
"Mám svoje informátory, ale divím se, že je to to jediné, co mi na to řekneš.Tebe nezajímá, že musíš Voldemorta porazit i se Smrtijedy, a že všichni znají všechny tvoje pocity, domněnky i myšlenky???Tvoje lásky a bůhvíco ještě."
"Víte, pane profesore, s tím, že musím Voldemorta porazit i se Smrtijedy, jsem nějak tak počítal.Vy jste mi to jen potvrdil.A s těmi pocity :vůbec mi to nevadí.Teda jen trochu.Ať si přečtou, co dělala Umbridgeová, že nás nechala psát vlastní krví , co dělalo Ministerstvo kouzel, které mají všichni tak v lásce.Ať se dozví o všech těch hnusných věcech.O noci na hřbitově, o věštbě, o tom, jak vás zabil Snape a taky mi nevadí ta Voldemortova minulost. Kolik lidí má tu možnost přečíst si něco o Voldemortovi, aby věděli, co je to za.....hm, no.. škoda slov....moje soukromí mi samozřejmě vadí, ale co nadělám??Když už to ví jak kouzelnický svět, tak i mudlovský..." rozmluvil se Harry.
"Zastáváš stejný názor jako já.Nechtěl jsem ti to říkat, ale teď, když jsem tě poslouchal, jako bys mi mluvil z duše.Vím, že jsem minulý rok říkal, že by se o těch věcech s Voldemortem neměli dozvědět lidé, ale když už se tak stalo, má to možná nějaký smysl.Postupem času se to ukáže.A taky se tě chci zeptat, máš pořád v hlavě tu Voldemortovu větu, že se vrátí??"
"Už ne, jen někdy ve snech.Myslíte, že opravdu napadne Bradavice?"
"Myslím že ano.Ale na Šípy Zla a na jejich kopie kouzelná ochranná kouzla Bradavic nestačí.A bohužel ani Štít požehnání.Mám obavy, že tě Voldemort zabije.Jako jednoho z prvních."
"To nehrozí."
"Proč myslíš?"
"No, bude si muset na někom vybíjet vztek, ne?A pochybuju, že když tu jsem já, budou ho zajímat děti z mudlovských rodin.Je mi jedno, co se mnou udělá, hlavně aby neudělal něco někomu jinému.Ale už vím, jak zabráním tomu, aby se nikomu nic nestalo."
"No, máš to zřejmě dobře vymyšlené.A můžu vědět tvůj plán??"
"To si radši nechám pro sebe."
"Udělej to, co uznáš za vhodné."
"Děkuju, pane profesore."
"A Harry, málem bych zapomněl.Zjistil jsem, že se ten případ s dědicem stal."
"Já taky.Řekla mi to Herm.Přečetla si naši knihovnu."
"To jsem mohl čekat."
Harrymu se najednou začali dělat mžitky před očima, jako by mu někdo před oči dal troje brýle.Zkoušel zaostřit, ale nepovedlo se mu to.Stoupala mu taky bolest hlavy.Začal sebou škubat, jako by měl každou chvíli omdlít.
Brumbál si jeho počínání všiml,vstal a přispěchal k němu:" Sundej si brýle!"
"Co?" podivil se Harry.
"Sundej si brýle!!" a Harry si je nakonec sundal.Zamrkal a obraz byl opět čistý.I bolest hlavy se ztrácela.
"Neslyšíš podivné zvuky???" zeptal se Brumbál jako na zavolanou, protože Harry opravdu slyšel směsice hlasu, jak hlučných, tak tichých.Nevšiml si toho, ale vznesl se o pár centimetrů víš.Nakonec, přeplněn další bolestí hlavy a hlukem ze všech stran, žuchl na zem o omdlel.
-
(O dva dny později)
-
"Je toho na něj moc.V minulém případě dostal ten přítel dědice všechny schopnosti postupně.Ale Harry najednou, není divu, že to jeho tělo nevydrželo.Jak dlouho že to spí?? Ajo vlastně, dva dny.Už ani nevím, kdy jsem ho viděla naposled vzhůru.No to je tím, že mám o něj takový strach." slyšel a otevřel oči.Po chvilce mlhy se vzpamatoval a uvědomil si, že není na ošetřovně.Byl v hlavním štábu ve svém pokoji.Sedl si a zjistil, že to mluvila Herm a že je tam ještě Ron a Ginny.
"Harry!!" vykřikli obě dívky, ale nevrhli se k němu, protože UŽ věděli, že to nemá rád.
"Nazdar Harry." řekl s klidem Ron.
"Vážně spím dva dny?" zeptal se jich.
"Jo, ale je super, že máš ty schopnosti.Ale nevím, Harry Potter bez brýlí?" Ron.
"Háhá...Nezjistí se teď, kdo je ten dědic??"
"No právě.Brumbál o tom mluvil.Co nejdřív by se to mělo ukázat a teď, když jsme na hlavním štábu, kde je hodně lidí...."
"To bude průser.."
"To jo, ale zjistit se to musí." a ozval se hlas paní Weasleyové, ať jdou Ron a Herm na oběd. Harry se zhluboka nadechl a šel s nimi se strachem, že někde tam dole je dědic Nebelvíra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama