Kapitola 33 : Sen

13. srpna 2007 v 11:25 | Naja |  HP a Šípy Zla
Tak je tu další a další už se píše..Opravdu to chci co nejdříve ukončit...Možná ti, kdo už mají přečtenou sedmičku řeknou, že je to hrozně podobné, ale já tohle plánuju už dlouho, takže fakt neopakuju po Rowle.

Harry spal neklidným spánkem. Pořád se převaloval.

"Ahoj Harry!" promluvil k němu hlas.
Harry se otočil a uviděl Voldemorta. "No nazdar!" pozdravil ho.
"Myslím, že bychom měli uskutečnit poslední bitvu, co říkáš? Už mě nebaví čekat na porážku dobra! Co takhle přesně za týden? Před Bradavicemi. Máš týden čas na vybudování aspoň maličké armády. Jo a Harry, s vítězstvím nepočítej!" Voldemort se ledově zasmál.

Harry se s výkřikem probudil. Seamus, Neville a Ron, k němu rychle přiběhli.
"Harry, co se stalo??" zeptal se ho Ron.
Harry mu neodpověděl. Rychle sáhl pro medailon, kterým napsal Herm a vyskočil z postele. Chytl Rona za paži a táhl ho za sebou.
Ve společenské místnosti na ně čekala Hermiona.
"Harry, co se stalo? Vždyť jsou teprve dvě ráno!!!" byla značně rozespalá.
"Musíme za Brumbálem!"
"Cože? Ale…"
"Voldemort..on mi ve snu řekl, že…" pak si sedl na pohovku a dal hlavu do dlaní.
" Co ti řekl?" řekl opatrně Ron.
"Za týden!!! Před Bradavicemi. Bitva." vysoukal ze sebe Harry.
"To né." Herm s Ronem si k němu taky sedli.
"Ale Harry, ty se nemusíš bát, ne? Vždyť tebe nezabije ani Šíp Zla!!" řekl Ron.
"Rone!" sjela ho Herm:" Samozřejmě, že zabije! Nohy se mu sice uzdravit dají, ale představ si, kdyby mu ten Šíp proletěl srdcem nebo hlavou?? To by se nedalo vyléčit!"
"Ty teda umíš člověka podpořit." Odfrkl Ron.
Ještě chvíli tam seděli a dívali se na sebe.
"Harry? Neměli bychom jít opravdu za tím Brumbálem???" Herm.
"Asi jo, jdeme."
"Počkej, mě se nechce jít. Od čeho se můžeš přemisťovat?!" Ron.
Harry je teda chytil a přemístil se před dveře Brumbálovi pracovny.
"Hej, proč jsi nás nepřemístil zrovna tam?" zase si stěžoval Ron.
"Protože je to neomalené a protože může Brumbál spát."
"To si nás mohl přemístit zrovna k chrliči a ne za něj."
Hermioně už to lezlo krkem: " Neznáme heslo, Ronalde!!"
"Aha, jak prosté." zčervenal Ron.
"Nechte toho." Křikl na ně Harry. Zaklepal, co nejtišeji mohl. Kdyby Brumbál spal, nechtěl ho budit.
"Dále," ozvalo se však.
Harry s kamarády vešel.
"Harry! Pane Weasley! Slečno Grangerová!"
" Potterová!" procedila Hermiona mezi zuby.
"Ah, promiňte, ale pořád si nemůžu zvyknout! Stalo se něco důležitého, že se mnou potřebujete mluvit ve dvě hodiny ráno??"
"My se omlouváme, pane profesore, ale Harry měl zase sen." Chopila se jako vždy slova Hermiona.
"Sen?"
"No jo..zdálo se mi, teda vlastně nezdálo, bylo to skutečné… Voldemort mi v něm oznámil, že chce bojovat. Jako bitvu, ve které se rozhodne."
"Kdy a kde?"
"Přesně za týden, před Bradavicemi."
"No, to není moc pozitivní. Musíme zahájit evakuaci všech studentů."
"Všech? To teda ne!" řekl Ron:" My zůstáváme! A pokud si nevzpomínám, tak když jsme hledali Harryho, stali jsme se členy Fénixova Řádu! A myslím, že pokud to nedovolíte ani Ginny, Nevillovy a Lence, tak na vás Ginny pošle netopýry, Lenka obry a vlkodlaky a Neville vás zakleje do Mimbulusu Mimbletonia."
Harry se na něj usmíval. Před sedmi lety, když byl poprvé ve Spěšném vlaku do Bradavic a když poprvé potkal Rona a Hermionu, nikdy by neřekl, že oni s ním budou bojovat na život a na smrt.
"Myslím, že vám to opravdu nemůžu zakazovat, ale děti mladší 16 let budou muset školu opustit. Vyjímkou je slečna Nicol. Slyšel jsem, že vodopády zvládá výtečně."
"Vodopády?"
"Ovládá přece vodu. Zítra dám povel k přesunutí všech studentů do Velké Síně. Harry, myslíš, že bys zvládl předstoupit před dětmi a říct to všem? Myslím, že ty budíš největší respekt."
"Ano, myslím, že ano."
"Výborně, takže je to zařízeno, dobrou noc."
"Dobrou," odpověděli na ráz.
Harry je přemístil do společenky.
"Co se stalo?" zeptal se Harry.
"Co myslíš tím, co se stalo???" Herm.
"Proč se tak rychle loučil?"
"Tys to neviděl?
"Co bych měl vidět?"
"Šel k Fawkesovi. Musel si něco zařídit. Podle mě je to ohledně té bitvy. Kluci, pojďme spát, mně se chce spát."
Popřáli si dobrou noc, Ron Herm trochu vroucněji a Harry ještě sestře šeptl :" Hermiono, ani muk Ginny ani nikomu jinému, dozví se to zítra!"
"Za koho mě máš?" ohradila se dotčeně.
"Promiň. Dobrou."
S Ronem vystoupali do chlapeckých ložnic, popřáli si taktéž dobrou a ulehli. Harry si až teď uvědomil, jaký má strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo by měl být s Harrym v nové povídce?

Ginny
Lenka

Aktuální články

Reklama