Kapitola 34 : Každý něco umí

25. září 2007 v 15:09 | Naja |  HP a Šípy Zla
Konečně jsem se k tomu dostala..a kapitolku po dlouhé době věnuju Aendě, Ginnouš a mojí nejmilejší Bazi....:D

Když začalo svítat, Harry zjistil, že moc nespal. Většinou přemýšlel, co řekne. Měl to docela dobře naplánované, ale… určitě to splete, zkazí, ztrapní se.
Chrápání Rona už mu lezlo na nervy. On si klidně spí a Harry??
Přemýšlel tak usilovně, že si nevšiml svítání.
Pokoj se pomalu probíral k životu. Neville se probudil jako první, po něm Seamus a pak Ron. Kdyby Seamus a Neville tušili, co se stane…
Harry ještě ležel. Přes zatáhnuté závěsy ho vůbec nebylo vidět.
Ron si o něj začínal dělat starosti a po chvilce přemýšlení, zda ano nebo ne, přišel k Harryho posteli a roztáhl závěsy.
"Harry?Jsi ok?" zeptal se ho Ron.
"Jo, jde to." Na jeho tváři však byl znát smutek. Smutek z toho, co se stane, když to nedokáže a někdo umře.
Nikoho nesmí ztratit! Nesmí, nesmí, nesmí! Jestli se to stane, nepřežije to. Ale to se nestane! Už jednou Voldemorta dokázal zabít, tak to dokáže i teď. I kdyby měl položit život!
Tato myšlenka postavila Harryho na nohy a vrátila mu úsměv. Není to pěkné, usmívat se na svět?
Je! A jak!
"Harry? Zvládneš ten projev??" znovu Ron.
"Samozřejmě." Odpověděl mu Harry s úsměvem.
"Jaký projev?" zeptal se Seamus, ale přerušil ho zesílený hlas profesorky McGonagallové.
"Všichni studenti ať se okamžitě dostaví do Velké síně. Opakuji, okamžitě!"
Harry byl nucen opustit pokoj. Po cestě se potkal s Herm, Ginny a Lenkou. Opět si sedli spolu, ale on věděl, že zas tak dlouho sedět nebude. Mnohokrát se Lenka s Ginny ptali, co se to vlastně děje, ale nikdo neprozradil.
Brumbál povstal.
"Drazí studenti, to, čeho jsme se nejvíc obávali, nastalo. Lord Voldemort zaútočí za šest dní na Bradavice. Myslím ale, že víc by vám o tom měla říct ta hlavní postava, v jejíchž rukou je osud celého kouzelnického světa. Harry, mohl bys?"
Harry se nadechl, stoupnul si, ignoroval vyděšený pohled Ginny a vydal se vstříc projevu.
/Dokážu to, dokážu to, dokážu to… / přemítal v duchu.
Když se objevil u ředitelského "mluvítka" spustil.
"Všichni jistě víte o věštbě, která byla pronesena, podle knih. Když jsem ji poprvé slyšel, měl jsem strach. Takový strach, že jsem o tom neřekl ani svým přátelům. Držel jsem to v sobě, protože jsem jim nechtěl přidělávat starosti. Pak mi jeden skvělý člověk řekl, že přátele potřebuji a že bych jim to měl říct. To mi dodalo odvahu a já se odhodlal. Myslím, že z toho byli víc vykolejení, než dali najevo, ale dál se mnou bavili a pomáhali mi. Vím, že to víte, ale já to prostě musím zopakovat. Bez nich bych nevyhrál nad Voldemortem minulý rok a bez nich bych nebyl nic. Ani bez rodiny. Kvůli nim budu bojovat. Taky kvůli kouzelníkům, ale především kvůli nim. Kdo bude chtít bojovat , může zůstat, ale děti pod 16 let zůstat nemohou. Proto prosím, aby i s těmi, kdo nebude chtít bojovat, odešli do svých kolejí a sbalili si." Koukl na Brumbála a ten na něj kývl.
Většina se začala zvedat. Odcházeli… možná už je ani neuvidí.
Když odešli, všiml si kolik jich tady zůstalo. Ze sedmého ročníku všichni, kromě Zmijozelu a ze šestého taktéž. Když si to tak spočítal, bylo jich kolem 50-ti. Vcelku slušné číslo.
"Vy všichni chcete jít do války?"
Sborově se ozvalo " Ano!"
"Dobrá, tak pamatujte, co jsem vám říkal. Bojujte za své přátele a rodiny!! A já vám slibuju, že se budu snažit, abych toho zme..ehm…Voldemorta porazil. Máme šest dní na přípravu a naučím vás hodně věcí, abyste měli co největší šanci na přežití. Když se sjednotíme, porazíme zlo. Když budeme bojovat společně a s dobrým úmyslem, budeme neporazitelní. Děkuju." Ozval se tleskot.
"A prosím, potřeboval bych teď, kdyby tu zůstali jenom Ron, Hermiona, Ginny, Lenka a Neville."
Ostatní to brali jako rozloučení a těch pět šlo k němu a ke sboru.
"To bylo úžasný Harry, jsi po mě!" zvolal James.
"To jistě, já nevím, kdo utíkal ošetřovnu, když měl říct před pěti studenty, k čemu slouží dračí krev!" sjela ho Lily.
"No tak je po tobě, no…" naoko zesmutněl James.
Harry se chtěl rozesmát, ale z nějakého neznámého důvodu to nešlo. Ten projev ho totálně vycucl. A ostatní na tom byli stejně. Jen Brumbál svolal Fénixův Řád.
Byli tam všichni. Stáli, koukali na sebe a přemýšleli.
"Ehm… Neměli bychom nějak začít mluvit o té bitvě? Bylo by lepší, kdybychom byli připravení." Přerušil ticho Harry.
"Ano, to asi ano," potvrdil Brumbál, :" takže Voldemorta má na starost Harry, nikdo jiný to nesvede. My se budeme muset věnovat Smrtijedům, ale co ostatní? Pochybuju, že by Voldemort přišel jen se Smrtijedy. Bude mít obrovskou armádu zvířat. Testrály, bazilišky, draky, vlky, upíry, vlkodlaky, nějaké ohnivé elementály, pak i mozkomory atak dále… "
"S tím si poradíme. O testrály a vlkodlaky se postará Lenka, že?"
"Jak prosím?" zeptala se McGonagallová. Lenka cvičně vyčarovala testrály a vlkodlaky. Pak jim nakázala proběhnou celou síní ářčáářnechala je zmizet
ř"To bylo úchvatné slečno." Brumbál.
Slova se ujal opět Harry:" Myslíte, že o Bazilišky by se mohl postarat Fawkes? Že by sehnal pár Fénixů a oni by jim vyškrábali oči?"
"To by šlo, ale večer jsem ho posílal pro posily do cizích zemí. Pošlu ho i pro lovce bazilišků."
"Jo.Tati, myslíš, že by ses dokázal postarat o mozkomory? Máš stejného patrona a ten můj vždy zabíral." Obrátil se na svého otce.
"To je pravda." Zkonstatovala Herm:" Viděla jsem, jak zahnal asi stovku mozkomorů, když jsme zachránili Siriuse."
James Potter kývl, zato Harry po Herm hodil pohled nemusíš-to-všude-vykládat.
"Draci taky nebudou problém, nebo ne? V Rumunsku jsou.
"Ale oni se nedají přemluvit člověkem. Neplatí na ně ani Imperius."
"To taky nebude problém. Rone, mohl bys??" Harrymu to nějak podivuhodně vycházelo.
Ron pochopil a přeměnil se. Ve Velké síni se objevil čínský ohnivý drak. Všichni, kromě zbytku BA oněměli úžasem. Ron se chvíli otáčel, jako že si mají pořádně prohlédnout a přeměnil se zpět.
"Myslím, že draky máme vyřešené," řekl s obdivem Charlie Weasley, ale bylo vidět, že je pyšný."Zavedu tě k drakům a ty je zkusíš přemluvit." Dodal.
Ron kývl a dmul se.
"O Ohnivé elementály by se mohla postarat Nicol. Zvládneš to?" Nicol kývla a na zkoušku utopila ve vzduchu mouchu.
"Dobře. Co tam bylo dál? Vlci a upíři. Siriusi, myslíš, že bys je dokázal nějak zdrtit kořenama nebo něco takového?" Sirius mu kývl.
"A co umí slečna Grangerová? Předpokládám, že ona také něco umí." Zeptal se Kratiknot.
"Potterová!!!" vykřikla, nadechla se a spustila: " Finite patronum nox!" a na ohniv é pochodni se najednou objevil led, který "plápolal" stejně jako ohýnek a vypadalo to fakt nebezpečně. Kdyby to na někoho spadlo…
"Á, kombinace kouzel. To už se nevidí. Koukám, že jste nezaháleli. A pan Longbottom?"
Neville poprosil Lenku, jestli by mu nevyčarovala vlkodlaka a za chvíli ležel svázaný vlkodlak na zemi.
"No, pane Longobottome, takové zlepšení." Neodpustila si McGonagallová.
"Zapomněli jste na Ginny." Připomněl Harry.
Ginny se chopila příležitosti a vyčarovala ty její netopýry a slony.
Tentokrát však koukal i Harry, protože jich bylo dvakrát víc. Dalo by se říct, že nejvíc překvapená byla Ginny.
"To bylo úžasné!" zatleskala paní Weasleyová.
"D d d děkuju" vykoktala Ginny, která držela hůlku, jako by to bylo něco posvátného.
"Je to sice všechno úžasné" začal Sírius, " ale zvládneme to bez třetího dědice?"
"Spíše ne, vítr budeme potřebovat." Konstatoval Harry.
"Harry, myslíš, že bys mohl najít třetího dědice?"
"Snad jo."

Harry se prudce zamyslel…po chvíli zkoumání se mu v mysli objevila věta :
TŘI SOUROZENCI BUDOU VLÁDNOU ŽIVLŮM, BUDOU V PŘESILE , ALE OHEŇ JE NĚKDY SILNĚJŠÍ NEŽ SE ZDÁ.V PŘESILE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama