Kapitola 10 : Shooting star

28. března 2011 v 21:13 | Naja |  HP a Dvojité Dé
Harry přistál po přemístění ve svém domě i s dcerou.
Okamžitě posílil všechna obranná kouzla, která zabránila přemísťování kohokoliv v domě, tentokrát včetně sebe a jeho rodiny.
"Tati… opravdu jsme museli odcházet?" zeptala se ho Dominika.
"Ano, v Anglii to už není bezpečné." Odpověděl jí s roztřepaným hlasem Harry.
"Tak proč jsi slíbil že mě tam na Vánoce pustíš?"
"Já…Domi… musíš pochopit, že to není místo pro nás……..."
"COŽE? To znamená, že jsi to slíbil jen tak? Že mě tam nepustíš? No to si děláš srandu!"
"Ne nedělám.Já vím co je pro tebe dobré!"
"Myslíš, že je dobré bránit mi před setkáním s rodinou?"
"Ne, myslím, že je pro tebe dobré být v bezpečí!!!"
"Já možná jsem, ale oni nejsou v bezpečí! Co s tím uděláš? Necháš je tak, že?!! No jasně, proč by ses s nima otravoval!"
To už Harry nevydržel. Uletěla mu ruka a najednou dal dceři poprvé v životě facku. Normálně jí ubalil. Následně toho ale litoval.
"Já.. omlouvám se Domi, to jsme nechtěl..!"
Ta se ale jen naštvaně otočila a pelášila do svého pokoje.
Harry se posadil na gauč, dal ruce do dlaní a zrušil protislzící kouzlo. Potřeboval tu přebytečnou vodu dostat ze sebe.Bylo mu líto, že kdy Dominice řekl o Ginny, nebo toho, že tam jel. A nejenom to, on tam i spal. A dokonce se vyspal i s Ginny.
To byla největší kravina. Kdyby to neudělal, nemusel by vzpomínat na tu chvíli… byli jako jeden…. Dvě těla…. Jedna duše…. Propojení…..tak jak to vždycky mělo být…
Ale není! A už nikdy nebude! Tak proč vzpomínat?.. Vzpomínka na Ginny se mu však hrnuly do hlavy… jedna za druhou…
A pak taky na Weasleyovi, na jeho druhou dceru….
Proč tam šel?.. Proč?.........
Ginny se probudila. Podívala se do zrcadla.. vypadala strašně, jako smrtka…Bílá, zarudlé kruhy pod očima, splihlé vlasy…. Jediná věc, která zářila bylo růžové srdíčko na jejím spánku.. jindy by za něj byla schopná dát cokoliv, ale teď?... nesnášela to…. Věděla, že nejvyšším důkazem lásky ( takové lásky, pro kterou by se ten druhý byl schopný obětovat) u kouzelníků je vyčarovat tomu druhému tetování ve tvaru srdce… je jedno kam… a Ginny tušila, proč to u ní bylo zrovna na spánek….když byli mladí, nejradši si na to místo dávali pusy.. přišlo jim to legrační….Nebylo zvykem si toto znamení na tělo dávat…nikdy by nevěřila, že by to někdo mohl dát zrovna jí…
Nelíbilo se jí, že to bylo na tak bolestně vzpomínkovém místě. A i když věděla, že to nelze odstranit, jedině když ten druhý umře, snažila se to kouzly úplně vymazat z obličeje. To se pak z jejího pokoje šířili záblesky kouzel, až si toho všimli v Doupěti….
"Ginny? Co tu provádíš?" zeptala se Hermiona, která se tam přišla podívat.
"Hermiono, dělej… očaruj mi to, vymaž mi to nebo cokoliv s tím udělej, abych to tam už neměla!!"
"Ale Ginn, přece sama víš, že to nejde…"
"Vím.. ale já to tam nechci! Odčaruj mi to!"
"Ginny.. jsi v pořádku?"
"V pořádku? Jak můžu být v pořádku?.. Láska mého života mě opustila a jediné, co mi tu nechala, je to pitomé srdce! To ať si strčí někam Já se o něj neprosila!!!"
"Miluje tě…."
"Miluje? Tak proč tu nezůstal? Proč tu k sakru nechtěl být?....Copak to je důkaz lásky? Já ho potřebuju! Předtím jsem se s tím nějak vyrovnala… Ale on se teď objeví a všechno moje sebeovládání zkazí!"
A pak se v histerickém záchvatu složila na zem, kde brečela. Hermiona k ní utíkala a znovu ji uspala. Položila ji na postel a šla do Doupěte.
"Jak je na tom?" bál se o sestru Ron.
"Nerada to říkám, ale hodně špatně. Mermomocí chtěla odčarovat to srdíčko, i přestože veděla, že to nejde. Pak po mě řvala o opouštění a o lásce. Nakonec se zhroutila na podlahu, tak jsem ji musela uspat….Obávám se, že…… jestli se z toho nedostane teď…. Tak už nikdy…."
"Cože? To jakože se maminka zbláznila?" zhrozila se Denisa.
"Je to možné… nejsem si jistá….ale třeba se z toho dostane. Byl to pro ni šok.. taky bych tak reagovala… ale ona je silná… dostane se z toho… potřebuje jen motivaci…Bude potřebovat nás všechny.."
"Všechno je to moje vina…Kdybych nelezla do Francie, táta by se tu neukázal a mamka by byla v pořádku.." vzdychla Deni a začaly jí téct slzy.
"Ne, není to tvoje vina.. nemohla jsi to vědět…stejně by jsi za ním někdy šla.Jestli chcete vědět, čí je to vina, tak Voldemorta a všech těch hnusných Smrtijedů…" řekla babička Weasleyová.
"Teď už nám nezbývá nic jiného než se s tím smířit…"
Už bylo kolem půlnoci a Harry byl stále vzhůru.. slzy už dávno netekly, vyschly….Ale smutek ze srdce nevyschnul.. čerpal dál z nekonečného pramene bolesti, který mrazil při každé myšlence..
Ozvali se kroky…
"Tati? Já ti to nevyčítám…. Udělal jsi, co jsi považoval za vhodné.Nevím, jestliže s tím vyrovnám, ale…jsem tu s tebou a to mi zatím postačí…"
"Děkuju ti zlatíčko…Jsi moc hodná holka….moje holčička…"
"Ale tati," zasmála se Domi "Já už přece dávno nejsem holčička!:-)"
"Já vím, ale líbí se mi ti tak říkat" zasmál se s ní.
"Věřím ti.." zvážněla na chvíli.
"Já tobě taky.."
Snad ještě jednou rodinu uvidím…pomyslela si pro sebe Denisa a všimla si padající hvězdy.. prosím, chci se setkat s rodinou…a hvězda zapadla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama